Takové leháro si myslím budou prožívat na některých pracovištích, která musíme občas navštívit.
Potřebovala jsem jít k advokátce, na poštu a na katastr, a do lékárny..
Recepce u advokátky: " Dovolte prosím, můžeme s maminkou zajít za paní advokátkou, ač nejsme dnes objednané"? ON :_ No dovolte, paní advokátka je velice zaneprázdněná, to se musíte objednat! My: " No třeba že by jste se optal, potřebujeme jenom ověřit podpis? No na podpis si můžete zajít k panu XYZ, ten sedí v pátém patře ( pozn. dům bez výtahu, a jak tam dostat maminku v 97 letech a potom zpět už mi nedokázal vysvětlit). No tak počkejte, já zkusím paní advokátce zavolat. Dokousal svačinu a za dvě minuty učinil telefonem dotaz: Paní doktorko, jsou tady dvě takové staré ženské a chtějí jenom ověřit podpis, mohly by jít za vámi? No já jim říkal ať jdou za XYZ, ale ona ta starší by se tam nevyškarabala? Jo, tak já jim to řeknu. No tak můžete za paní advokátkou jít, ale má moc práce, tak jí nezdržujte. Sedíme na chodbě, když Doktorka vyjde, uvnitř nikdo, v čekárně taky nikdo. Tak co chcete? Jenom ověření podpisu. A s tím musíte zrovna za mnou ? Pak asi třikrát vyjde zpět, aby se ujistila, že ta devadesátisemiletá maminka skutečně dorazila až k ní v předpokoj, a že to není přelud. ( No abych pravdu řekla, tak moje mamka vypadala líp, jak ona advokátka v produktivním věku. ) Po ceremonii, která jí zabrala sotva pět minut osiřela zase sama v kanceláři.
Odcházíme na poštu. Potřebujeme vyzvednout doporučený dopis a vyzvednout hotově peníze. Pošta je narvaná k prasknutí. U každého z cca 15ti okének stojí ne míň jak 10 lidí. K vyzvednutí doporučeného dopisu musí maminka opět šplhat do patra, výtah není zřízen. Stojíme v jedné frontě, kde po cca 15 min. přijdeme na řadu. Chceme vyzvednout hotovost, ale to musíme k jinému okýnku, a tak čekáme celou frontu znovu. . Když na nás přijde řada, maminka přes sklo moc dobře neslyší co jí paní říká. Když ona opakuje dotaz podruhé, obrátí se na mne, a že proč se ona snaží vybrat si peníze a zdržuje, když to přeci mohu udělat za ní já. Nevím proč by musela být považována za nesoběstačnou a cítit se odstrčeně, jenom proto, že zasklené okno znemožňuje, aby starší lidé slyšeli co jim pošťačka chce. A pocit, že si obhospodařuje své peníze jí nemusí hned nikdo brát jenom kvůli tomu, že jí přeslechne.
Vycházíme ven, začne pršet. K doktorovi už bychom dnes nedorazili, tak zkusíme v lékárně, zda lék, který užívá by si mohla koupit. Magistra o prodeji banálního léku proti zácpě pro takto starou paní nechce ani slyšet. Jděte vedle k okénku, kde obsluhuje kolega, a zeptejte se ho, jestli on vám vyhoví. Ten pronese návrh asi v tom smyslu, že maminka bude muset zaplatit zálohu ve výši 500,- Kč, a až poté co přinese od lékaře recept, tak jí peníze vrátí. Už jenom to, že seč se jej ona magistra nemohla zeptat sama, ale my jsme museli u kolegy znovu vystát frontu, aby nám řekl, to co řekl, a stejně jsme se léku nedočkali, odcházíme s nepořízenou. To musí být ale opravdu vzácný preparát, že jí jej nemohli prodat, ač to bylo na hovno, a ani se nesnažili nabídnout něco jiného.
Ještě musíme zajet na katastr. Je to skoro největší budova v Praze, byli jsme tam již několikrát, a tak jedeme na jisto. Vím že je úřední den. Při vchodu si člověk namačká pořadové číslo. Vylezu s maminkou opět po schodech ( výtah zase není) do patra a nevěřím vlastním očím. Jindy není kam si sednout, dnes 26 okének skoro otevřených a na sedačkách sedí sotva čtyři lidi. Jen jsem zmáčkla číslo již svítí v tom okamžiku na tabuli. Je mi to divné, jdu na číslo, které svítí. "Paní vaši žádost vyřídí v přízemí za rohem". Slejzáme zase dolů a jdeme do určených dveří. " Ale paní, vy chcete vyřizovat Prahu východ!! Ano, dím já na to, vždyť jsem si i zmáčkla pořadí na takto označeném tlačítku. " No jo, ale tady už Prahu východ neděláme, to musíte zajet do Nymburka, tady už od prvního ledna Praha východ nesídlí. " A nebo si tam nalepte 1000,- Kč kolek a pošlete to poštou. Tak jí prosím, zda by jenom koukla, zda mám vše náležitě vyplněné a poskládané, abych do toho Nymburka nejela zbytečně, a nebo abych to v pořádku tou poštou poslala. " No co si myslíte, že od čeho já tady jsem, já nemám povinnost Vám to kontrolovat, na to si najměte právníka." Já ji špitnu, že při digitalizaci pozemků došlo u nás k chybě, což nebyla naše chyba, a že to chceme urovnat."Ale paní, za to já nemůžu, to Vám vyřídí v tom Nymburce" Tak na ní chci alespoň ten kolek, abych to mohla poslat poštou. " Jo paní, ty se tady prodávali do 1.1. a od té doby si je musíte sehnat někde v centru, už je tady neprodáváme. " Maminka, která potřebovala žádost na katastru podepsat si už jenom sedla, a nechtěla jít dál.
Ani se jí nedivím.
