středa 2. dubna 2014

Mám nového kamaráda, abych na vše nebyla sama

Vlastně ne kamaráda, ale kamarádku!

Pěkně tvrdohlavá potvůrka, Kájina. V noci mi teda zatím nedá vůbec spát. To i moje děti byly více potichu nežli ona. Venku neví co dělat, sedí mi jenom mezi nohama a nehne se, Když jde ale kolem pes, a to i 100x větší nežli ona, tak po něm vystartuje a začne štěkat, a snad si myslí, že ho zažene. Takže si myslím, že si dost koleduje o průšvih. Je jí 8 týdnů a vnuci hned přijeli na návštěvu, oproti tomu jak často se tady objevují  jindy. No  je to dárek, prý abych tolik neseděla doma, ale zatím bych tomu mohla říkat Danajský dar. Neposlouchá to ani na jedno slovo, loužičky a hovínka jsou všude doma, ale venku nikdy, hrála by si v jednom kuse, gauč byl asi dosud její nejmilejším místečkem. Takže co odnaučovat a nového naučit, to máme dost před sebou.
Takhle vypadali její rodiče. Tak snad nebude mít víc jak cca 6 kg. No uvidíme jak se nám spolu bude dařit. 



sobota 1. března 2014

Snad s příchodem jara naberu zase nějaké nové síly.

Potřebuji už  být na zahradě a myslet na jiné věci.


A tak přemýšlím, jak zrenovuji od podlahy celou zahradu. Nemám už síly plít záhonky s mrkví, když jí nakonec stejně ožerou hraboši, zalévat pár kedlubnů a kapustiček, když pak zajdou pod nálety bělásků, zlobit se na slimáky, kteří na zbytku zeleniny poobědvají a já se jenom budu vztekat. A tak zlikviduji zeleninové záhonky. A na  tato místa vysadím nové trvalky. MRAZUVZDORNÉ. A tak jsem si myslela, že by třeba mohla zafungovat nějaká podobná řetězovka, a chci vás tímto oslovit. Máte-li třeba nadbytek trvalek, které by při jednocení skončily na kompostu, a chtěli byste mi  poslat jednu jedinou, tak bych mohla mít letos třeba krásné arboretum, se dřevinama, a perenama ze všech koutů republiky. 
A když byste mi nemohli ani nic  poslat, tak mi třeba jenom doporučte, co se VÁM osobně líbí, a daří jednoduše pěstovat, co vám dělá na zahradě radost, a já se pokusím, po něčem podobném se pídit. Moje představy o nově vypadající nové části zahrady, by mohly vypadat ( teda někdy v budoucnu, až se to více rozroste) třeba takto nějak podobně : 





Pro případ, že by mi někdo chtěl nějaký materiál na nově budovanou rekonstrukci zahrady poskytnout, tak  mu ráda zašlu moji adresu emailem. Děkuji Eliška


sobota 25. ledna 2014

Domácí dobrý chleba



Chleba bez hnětení , který zvládne udělat váš 4-letý syn.

Ingredience

3 hrnky hladké mouky (jeden můžeme nahradit chlebovou hladkou žitnou nebo celozrnnou), 1 lžička soli, 1 lžička kmínu, ½ kostky droždí,  1,5 hrnku vlažné vody, 1 lžička octa, ½ lžičky cukru.
Možno přidat různá semínka (dýňová, slunečnicová) nebo sekané vlašské ořechy.

http://www.youtube.com/watch?v=13Ah9ES2yTU

Postup

Do mísy dáme mouku, sůl, kmín a promícháme. Přilijeme 1 hrnek vody spolu se lžičkou octa a půlku druhého hrnku, ve kterém je rozmíchané droždí s půl lžičkou cukru a znovu promícháme – pozor, ne moc, jen dokud je v míse suchá mouka. Jakmile vznikne nevzhledný lepkavý „chuchvalec“, přestaneme míchat. Pak mísu přikryjeme potravinářskou fólií nebo vložíme do igelitové tašky a necháme v klidu 10–12 hodin na teplém místě. Těsto hodně nabude a zřídne. Těsto je nejlépe zadělávat večer. Ráno pak hodně pomoučníme pracovní plochu a těsto na něj z mísy pomocí stěrky vyškrábneme. Posypeme ho moukou, rukou ho trochu „rozplacatíme“ a přeložíme jako obálku tj shora a zdola a zprava a zleva. Pak otočíme o 180 st. a upravíme do tvaru bochníčku nebo šišky. Necháme ještě 20 minut kynout. Zatímco bochníček ještě kyne, připravíme si nádobu na pečení. Měl by to být litinový nebo keramický hrnec, případně římský hrnec nebo jenská mísa. Důležité je, aby nádoba měla poklici. Hrnec (mísu) i s pokličkou vložíme do trouby a zapneme na 230°C. Až je trouba i s nádobou pořádně rozpálená, nádobu vyndáme, rychle do ní přendáme těsto, přiklopíme pokličkou a vložíme do trouby. Pečeme 30 minut.
Pak sundáme pokličku a dopékáme dalších 15–20 minut, dokud kůrka nezhnědne.
Chléb má úžasně křupavou kůrku a uvnitř je nádherně kyprý a pórovitý.

http://www.steamykitchen.com/168-no-knead-bread-revisited.html

pátek 20. prosince 2013

NIKDY........

Už nikdy.....!!!!! Už nikdy, znamená nikdy, a ne možná,.... snad,..... třeba.......
Už nikdy nezarachotí klíče v zámku.....
Už nikdy nebude slyšet bouchat nádobí a příbory, když se vaří......
Už nikdy nebude čerstvě chycená ryba.....
Už nikdo nikdy neudělá takový bramborový salát, a svíčkovou, a .....
Už nikdy neucítím tu správnou vůni při uzení masa....
Už nikdy neuslyším : Co to děláš?? Kam jsi to dala? Kde to najdu?...
Už nikdy nebudou kluci křičet Ahooooj dědo!!....
Už nikdy mi nebude nikdo vyčítat , že kytky nejsou k jídlu....
Už nikdy nebudeme běhat po zahradě a lovit utečené králíky...
Už nikdy neuslyším : Pojď mi umýt záda....
Už nikdy neucítím jeho ruku v té mojí.....
Už nikdy nebudu říkat pořádně se obleč....
Už nikdy nebudeme dělat doma tlačenku, a ovarové koleno a držky, co jsem tak nesnášela....
Už nikdy nebudu držet prkna, která přivrtával...
Už nikdy ho nebudu tlačit se sekačkou do kopce...
Už nikdy....
já už nikdy nechci takhle pořád brečet, už nikdy!!!!!!

čtvrtek 12. prosince 2013

Moc zdravím všechny vespolek, ale všechno jednou končí

Všechno jednou skončí, a mne k tomu  dohnaly hned dvě věci. Opět mi někdo narušil můj blog, obrázky zmizely, čekám jenom, kdy že se tam zase objeví nějaké sprosté. A to já nemám zapotřebí, abych někomu nabídla svoje stránky a přátelé si mysleli, jaké zvrhlosti tam jsem schopná publikovat. Tak se na mne přátelé nezlobte, ale jelikož neserioznost vládne světem, nemusím  u toho ale já být. Možná vás  někdy jenom navštívím, ale teď už opravdu nemám sílu bojovat s větrnými mlýny.
Už také proto, že zrovna prožívám bolest, která je ta největší, zemřel mi manžel. Přítel, se kterým jsem šla životem přes 47 let. Byla to cesta nejednoduché, plná bolesti i štěstí, radosti , naděje i smutku, ale vždy to doposud skončilo dobře. Až teď ne.  Ale i tak nás měl Pán Bůh rád. Manžel přišel domů po cestě autem, když přivezl vnuky ze školy. Otevřel dveře, začal se svlékat, a najednou se kácel, až mi skončil ležet na klíně, a byl konec. Nikomu se cestou domů nic nestalo, přijeli všichni ve zdraví, v pořádku, a pak už  nikdo nestačil ani zanaříkat, či prožívat bolest a žal.  Nic, jenom poslední pohled a konec.  Rychlý jak nejrychlejší konec může být. Už se nepohnul, nepromluvil, neotevřel oči. Už nic, jenom to úpěnlivé podržení ruky a pak už nic.
 A tak já teď budu jenom v koutku a z povzdálí chvíli tiše sledovat co se děje jinde, ale já nemám sílu na nic jiného myslet.


Tak tu buďte všichni zdrávi, prožívejte krásné Vánoce ve zdraví a pohodě, a  nezapomeňte se s každým pěkně rozloučit, pohladit, potěšit, může to být vaše poslední rozloučení, a tak ať na něj vzpomínáte vždy s láskou.  

středa 27. listopadu 2013

Vánoce, vánoce přicházejí...

V neděli je už první adventní neděle

Tak by stálo za to zauvažovat o změně v letošních přípravách na Vánoce. A co hned začít u toho největšího českého symbolu Vánoc, vánočního stromečku. Pojali byste nějaký neokoukaný a nezvyklý  nový projekt za ten pravý letošní pro Vás? A nebo byste si netroufli a zůstanete u tradičního jehličí?































pondělí 7. října 2013

Už znám co mi roste na zahradě - Pavlovnie plstnatá

http://www.havlis.cz/karta.php?kytkaid=393

Paulownia tomentosa (p.imperialis)

A tak jsem taky hned popadla rýč a jala se to přesadit. Když jsem "květinku" asi před 3 roky koupila, tak to byl takový 25cm vysoký keříček.  Asi jsem četla špatné informace o jejím růstu, takže dokud to šlo, tak musela honem opustit své dosavadní místo. To by se tedy  manžel zhrozil, až by to tam dorostlo do plné síly. Ale jinak je to nádherná věc. Poznala jsem strom podle listů na křižovatce u Anděla, kde jsou vysazené mladé stromky, a pak už to bylo o hledání a překvapení. No to je tak, když si zahradník nevede evidenci, co si kde koupil. Zato teď jsem si koupila nové sazenice jahod, a okamžitě putovaly s reklamací zpět. Takový plesnivý humus co mi poslali, to svět neviděl. Že si vůbec troufnou toto nabízet. Taky ve mně ztratili zákazníka.  

středa 14. srpna 2013

Zahrada na chalupě v roce 2013 je plná zvratů

Nejdřív dlouhá zima, pak deště, nato strašná vedra a teď zase občas prší, že na ulici máme řeku. 

Něco vyrostlo, něco vůbec ne, něco zase zašlo, něco roste jako blázen. Prostě neobvyklý rok, který se dle meteorologů má stát v budoucnu naprosto normálním. Jednou nemám už ani vodu na zalití, podruhé nevím co s ní. Někde je plíseň, jinde to uschlo  jak sušenka.  Ale co bychom si stěžovali, že. Taky si myslím, alespoň je nějaká změna, a kdyby bylo jenom tohle, tak paráda.
Takže taková malá návštěva k nám. Zouvat se nemusíme, budeme stejně jenom venku. Tak račte dál. 

Tohle neznám, to bych potřebovala poradit. Kvetlo to pouze hned po zasazení růžovými květy, a já nevím jak se starat, protože jsem název po zasazení zapomněla.







Tato tůje se moc rozrostla do šířky, a nešlo chodit po schodech, tak jsem jí musela  do půlky sestříhat. No a teď tam mají "hnízda" porcelánoví ptáčci, co mi udělal osmiletý Kuba. 
A pak přišlo tohle nadělení, a hned jsme měli o práci postaráno.








sobota 20. července 2013

S maminkou ( 97) na chalupě

Nejprve velice vydatné deště, teď Sahara. 


V červnu nám déšť zaléval zahradu natolik, že letos okurky nebudou. Už jsme je vysadili 3x, ale uhnilo to a těch pár pěticentimetrových sazeniček pojde určitě brzy. Pár záběrů, kdy se s námi na chalupě rekreovala ( a pracovala, a cvičila) i moje mamka teď přiložím. Moje energie za tou její silně pokulhává


Muchovník ( po třech letech od výsadby), toho zatím moc nenarodí. Ale bacha!! Zdání klame. On totiž velice chutná kosákům. A tak jsem dodatečně zachraňovala alespoň něco rozvěšenými stříbrnými alobalovými fáborkami. Pak byla první sklizeň alespoň půl kg. a jsou výborné, lepší jak borůvky.
Takhle to vypadalo v květináčích s kytkama v deštivém červnu. V červenci je už záplava květů .

Pivoňky a pěnišníky to letos deštěm dost odnesly.










A že se mamka nenudila, to je všem určitě jasné.



Jediné co mi letos dělá na zahradě radost, je snad petržel, a rebarbora. . Jindy nic moc, letos paráda. 


Tak se s vámi loučím, musím jít zase něco dělat.- 






pondělí 1. dubna 2013

Mazanec - který nám opravdu chutnal


Velikonoční mazanec, jehož těsto se dá ale  stejně tak použít na vánočku se mi opravdu povedl. A že když se u nás peče, tak to abych udělala vždy nejméně 3 - 4 kusy, tak jsem to pojala ve větším. A vůbec nelituji. Sehnala a následně i upravila jsem recept, který si hned zapisuji, abych ho napříště nemusela hledat. Nejedná se o sypký drolivý výrobek, jaký jsem někdy koupila v krámě. Je to opravdu správný kus pečiva, na jaké jsem byla zvyklá od babičky. A když už mne pochválil i manžel, tak nabízím recept i vám.

Mazanec, nebo Vánočka:
Ingredience:
1,1 kg polohrubé mouky ( těch 10 dkg jsem určitě použila na podsypání  , přidání a pod.),
25 dkg Hery ( rozpustit)
25 dkg cukr krupice
6 dkg ( 1,5 kostky) droždí = udělat kvásek
3 žloutky
1/2 lžičky jedlé sody
1 ks měkký tvaroh ( 250 g)
muškátový oříšek ( nastrouhat cca 1/4 lžičky)
10 dkg rozinek (1 sáček,  nejprve na chvíli namočit v připraveném mléce)
citronová kůra nastrouhat z 1/2 citronu
citronová šťáva z 1/2 citronu
1 vanilkový cukr = sáček
1 malá lžička soli
650 ml mléka vlažné
1 balíček mandlí, nakrájené lupínky
moučkový cukr na posypání,
Postup:
V 0,1 dl vlaž. mléka, 1 lžíci cukru, + droždí + 1 lžíce mouky = uděláme kvásek. Třu lžící droždí s cukrem až se naprosto rozpustí na kašičku, a pak přidám mléko a mouku. Krásně vykvasí, vždy!! Nikdy kovový hrnek, ale porcelánový.

V míse smícháme ostatní ingredience, (krom mandlí a moučk, cukru).  Jak kvásek vzejde nalijeme též do mísy, a zaděláme těsto, až začnou mlaskat bubliny.  Těsto necháme v míse, přikryjeme utěrkou a necháme 4 hodiny kynout. Poté si připravíme plech, dáme na něj pečící papír, a těsto rozdělíme na dva díly. Krásně zakulacené 2 bochánky položíme na plech, a necháme ještě 1 hodinu kynout.
Pak nařízneme křížek v prostředku,  pomašlujeme omastkem, posypeme lupínky mandlí a ještě jsem i posypala  krystalovým cukrem.
Pečeme v rozehřáté troubě zvolna, když se již červená, snížíme teplotu, ozkusíme špejlí a případně zvrchu přikryjeme, aby se nám nespálil, a přitom byl uvnitř upečený. Musíme ozkoušet špejlí,.
Po vyndání z trouby pocukrujeme moučkovým cukrem.

Jsem zvědavá, jestli budete tak spokojeni, jako jsme byli  dnes my. To kynutí sice trochu trvá, ale ta práce s tím spojená není zase až tak závratná. Tak pak už jenom kávičku a dobrou chuť.

čtvrtek 28. března 2013

Asi končím, už mne to nějak nebaví

Nejprve  mi zavřeli vyhledávač , na kterém jsem měla minulý blog. Tak jsem si založila nový. Dost dlouho mi to trvalo, nejsem žádný školený "ajťák" Pak jsem si dvakrát stěžovala na adminu, že mi někdo ohrožuje stránky. Místo mých fotek se tu objevovaly kočky.  Admin mi sdělil, že robím paniku, a dnes mi všechny fotky zmizly úplně. Tak to už nemá cenu se s tím patlat. Je mi líto, že ztrácím kontakty na mne blízké přátele, ale jak je vidět, někdo mi to nepřeje. Tak se tu mějte pěkně. Možná se přijdu časem podívat, ale nemám tolik zkušeností a energie, abych to stíhala všechno

 znovu upravovat, a měnit. Tak páčko shledáčko.

středa 20. března 2013

Docela všední obyčejný den....


Takové leháro si myslím budou prožívat na některých pracovištích, která  musíme občas navštívit.

Potřebovala jsem jít k advokátce, na poštu a na katastr, a do lékárny..
Recepce u advokátky: " Dovolte prosím, můžeme s maminkou zajít za paní advokátkou, ač nejsme dnes objednané"? ON :_ No dovolte, paní advokátka je velice zaneprázdněná, to se musíte objednat! My: " No třeba že by jste se optal, potřebujeme jenom ověřit podpis? No na podpis si můžete zajít k panu XYZ, ten sedí v pátém patře ( pozn. dům bez výtahu, a jak tam dostat maminku v 97 letech a potom zpět už mi nedokázal vysvětlit). No tak počkejte, já zkusím paní advokátce zavolat. Dokousal svačinu a za dvě minuty učinil telefonem  dotaz: Paní doktorko, jsou tady dvě takové staré ženské a chtějí jenom ověřit podpis, mohly by jít za vámi? No já jim říkal ať jdou za XYZ, ale ona ta starší by se tam nevyškarabala? Jo, tak já jim to řeknu. No tak můžete za paní advokátkou jít, ale má moc práce, tak jí nezdržujte. Sedíme na chodbě, když Doktorka vyjde, uvnitř nikdo, v čekárně taky nikdo. Tak co chcete? Jenom ověření podpisu. A s tím musíte zrovna za mnou ? Pak asi třikrát vyjde zpět, aby se ujistila, že ta devadesátisemiletá maminka skutečně dorazila až k ní v předpokoj, a že to není přelud. ( No abych pravdu řekla, tak moje mamka vypadala líp, jak ona advokátka v produktivním věku. ) Po ceremonii, která jí zabrala sotva pět minut osiřela zase sama v kanceláři.

Odcházíme na poštu. Potřebujeme vyzvednout doporučený dopis a vyzvednout hotově peníze.  Pošta je narvaná k prasknutí. U každého z cca 15ti okének stojí ne míň jak 10 lidí.  K vyzvednutí doporučeného dopisu musí maminka opět šplhat do patra, výtah  není zřízen. Stojíme v jedné frontě, kde po cca 15 min. přijdeme na řadu. Chceme vyzvednout hotovost, ale to musíme k jinému okýnku, a tak čekáme celou frontu znovu. . Když na nás přijde řada, maminka přes sklo  moc dobře neslyší co jí paní říká. Když ona opakuje dotaz podruhé, obrátí se na mne, a že proč se ona snaží vybrat si peníze a zdržuje, když to přeci mohu udělat za ní já. Nevím proč by musela být považována za nesoběstačnou a cítit se odstrčeně, jenom proto, že zasklené okno znemožňuje, aby starší lidé slyšeli co jim pošťačka chce. A pocit, že si obhospodařuje své peníze jí nemusí hned nikdo brát jenom kvůli tomu, že jí přeslechne. 

Vycházíme ven, začne pršet. K doktorovi už bychom dnes nedorazili, tak zkusíme v lékárně, zda lék, který užívá by si mohla koupit. Magistra o prodeji banálního léku proti zácpě pro takto starou paní nechce ani slyšet. Jděte vedle k okénku, kde obsluhuje kolega, a zeptejte se ho, jestli on vám vyhoví. Ten pronese návrh asi v tom smyslu, že maminka bude muset zaplatit zálohu ve výši 500,- Kč, a až poté co přinese od lékaře recept, tak jí peníze vrátí. Už jenom to, že seč se  jej ona magistra nemohla zeptat sama, ale my jsme museli u kolegy znovu vystát frontu, aby nám řekl, to co řekl, a stejně jsme se léku nedočkali, odcházíme s nepořízenou. To musí být ale opravdu vzácný preparát, že jí jej nemohli prodat, ač to bylo na hovno,  a ani se nesnažili nabídnout něco jiného.

Ještě musíme zajet na katastr. Je to skoro největší budova v Praze, byli jsme tam již několikrát, a tak jedeme na jisto. Vím že je úřední den. Při vchodu si člověk  namačká pořadové číslo.  Vylezu s maminkou opět po schodech ( výtah zase není) do patra a nevěřím vlastním očím. Jindy není kam si sednout, dnes 26 okének skoro otevřených a na sedačkách sedí sotva čtyři lidi. Jen jsem zmáčkla číslo již svítí v tom okamžiku na tabuli. Je mi to divné, jdu na číslo, které svítí. "Paní vaši žádost vyřídí v přízemí za rohem". Slejzáme zase dolů a jdeme do určených dveří. " Ale paní, vy chcete vyřizovat Prahu východ!! Ano, dím já na to, vždyť jsem si i zmáčkla pořadí na takto označeném tlačítku. " No jo, ale tady už Prahu východ neděláme, to musíte zajet do Nymburka, tady už od prvního ledna  Praha východ nesídlí. "  A nebo si tam nalepte 1000,- Kč kolek a pošlete to poštou. Tak jí prosím, zda by jenom koukla, zda mám vše náležitě vyplněné a poskládané, abych do toho Nymburka nejela zbytečně, a nebo abych to v pořádku tou poštou poslala. " No co si myslíte, že od čeho já tady jsem, já nemám povinnost Vám to kontrolovat, na to si najměte právníka."  Já ji špitnu, že při digitalizaci pozemků došlo u nás k chybě, což nebyla naše chyba, a že to chceme urovnat."Ale paní,  za to já nemůžu, to Vám vyřídí v tom Nymburce"  Tak na ní chci alespoň ten kolek, abych to mohla poslat poštou. " Jo paní, ty se tady prodávali do 1.1. a od té doby si je musíte sehnat někde v centru, už je tady neprodáváme. " Maminka, která potřebovala žádost na katastru podepsat si už jenom sedla, a nechtěla jít dál.

Ani se jí nedivím.

úterý 5. března 2013

Benecko, nejvýše položená obec v Čechách.

Odjížděli jsme na zimní prázdniny plni očekávání, že po přestálých útrapách po chřipkovém období se z toho všichni dostaneme, a dobře zrekreujeme. Normálně nám trvá cesta do Krkonoš 1,5 hodiny, tentokrát jsme jí jeli skoro 5 hodin. Vyjeli jsme za mohutného sobotního sněžení, a od Jilemnice jsme už museli nasadit řetězy. Poslední dva km už byly opravdu jak při relly. Naštěstí jsme byli do večera bez úhony na místě, což se bohužel ale nedalo říct o všech posádkách vozů, které jeli ten týden strávit s námi. Jedno auto úplně na šrot, ale naštěstí bez zranění. Takže jsme si tam v krásné společnosti dětí a dospělých užili nádherných sedm dní. Někdy mlha, jindy mráz, a další dny nádherné slunečně zimní počasí. Tak snad zase za rok znovu.